Úvod O nás Členové Gren. Rgt. 916 Nábor Akce Kontakty FB IG Fotoalba

Klub vojenské historie Soldaten

5. Kompanie Grenadier Regiment 916

Grenadier Regiment 916

Náš Klub vojenské historie Soldaten zobrazuje 5. rotu jednotky Grenadier Regiment 916 (granátnického pluku číslo 916). Po celou dobu existence (1943 - 1945) pluk bojoval na západní frontě.

Založení pluku a jeho působení v Normandii

Granátnický pluk číslo 916 byl ustanoven 14. listopadu 1943 v prostoru severofrancouzské vesnice Les Mesnil-Rouxelin (u města Saint-Lô), a to jako součást 352. pěší divize (která se složila ze zbytků zdecimovaných jednotek z východní fronty; plný stav byl 12 734 vojáků, o rok později se zvýšil na 13 228 mužů). Základem byl třetí prapor 546. granátnického pluku. Pluk byl založen podle vzoru "nového typu pěší divize 1944".

Z hlediska personálního složení se jednalo hlavně o muže ročníků narození 1926 a 1927 z Dolního Saska. Dále však také došlo k náboru "Volksdeutsche", tedy Němců bydlících mimo území Říše, například z Alsaska, Lotrinska nebo Polska. Výcvik, který počal 5. prosince 1943, byl výrazně poznamenán nedostatkem materiálů - dle dobových svědectví si nováčci mohli během celého výcviku vystřelit z pušky pouze tři (!) rány. Pluk byl původně určen k nasazení na východní frontě, červnové události roku 1944 však rozhodly o jeho nasazení na nově otevřené západní frontě.

Velitelem v době červnového spojeneckého vylodění, kdy pluk bránil pláž Omaha, byl Oberst Ernest Goth (informace viz níže). Došlo tedy ke střetům hlavně s americkou 1. a 29. americkou pěší divizí. Štáb byl v té době dislokován ve městě Tréviéres a měl pod sebou kromě 916. pěšího pluku i 3. prapor 726. granátnického pluku. 8. června 1944 byl ve vesnici Formigny zajat štáb druhého praporu, což ochromilo velení části pluku.

Vlivem velmi těžkých bojů byla jednotka 30. července 1944 uznána za nebojeschopnou a byla stáhnuta k doplnění stavů do okolí města Alençon. Po týdnu však bylo město obklíčeno americkými jednotkami a jednotka byla určena jako zadní voj při vyklízení města Le Mans.

Obnovení pluku

Pluk byl znovuobnoven 21. září 1944 u severoněmeckého města Flensburg, kdy došlo k přejmenování měsíc starého granátnického pluku číslo 1205. Kádr byl tvořen asi deseti přeživšími z původního pluku, dále došlo k převelení můžu od Kriegsmarine a pozemních sil Luftwaffe. 16. prosince byl pluk poslán na frontu, do Arden, kde se účastnil například dobytí města Bettendorf.

Pluk se zúčastnil bitvy v Ardenách na přelomu let 1944 a 1945, kde pomáhal dobýt město Bettendorf; dále bojoval například proti americké 28. pěší divizi. Od ledna 1945 byly stavy doplňovány členy Volkssturmu.

Velitelé pluku

  • 15. listopad 1943 - 5. září 1944: Oberst Ernest Goth
  • 5. září 1944 - 21. září 1944: pluk neexistoval
  • 21. září 1944 - ?: Major Friderich Bruno Walter von Criegern

Organizace pluku

  • Štáb (velitelství pluku, štábní rota - Aufklärungs, Signal, Stabszug a ženijní - každý se dále dělí na tři Gruppe, každá o 10 lidech, 13. rota pěchotních děl, 14. protitanková rota)
  • 1. prapor (veliteltví praporu, 1. - 4. rota)
  • 2. prapor (velitelství praporu, 5. - 8. rota)
  • Organizaci pluku ze zimy 1944/1945 můžete najít zde (stránky anglické skupiny zabývající se stejnou jednotkou).

Výzbroj a výstroj pluku

V červnu 1944 měl každý prapor k disposici 60 lehkých kulometů, 3 těžké kulomety a 12 8cm minometů. Celý pluk měl také dvě 15cm sIG 33, dvě 7,5cm lelG a 3 PaK 40.

Osobnosti pluku

  • Leutnant Backhouse byl v červnu 1944 velitelem 8. roty 2. praporu.
  • Major Friedrich Bruno Walter von Criegern se narodil 7. června 1907 v Mnichově. Jako příslušník 3. roty 81. pěšího pluku získal 13. května 1943 Německý bříž ve zlatě, dále obdržel Železný kříž I. i II. třídy. Byl zabit 23. ledna 1945 u obce Gemünd, která leží na dnešních hranicích Německa a Lucemburska.
  • Leutnant Bischoff byl během bitvy v Ardenách velitelem 5. roty.
  • Grenadier Josef Eder se narodil 1. ledna 1921 v Kleintannensteig. Zemřel 6. června 1944 u vesnice Colleville. Je pohřben na vojenském hřbitově v La Cambe.
  • Oberst Ernest Goth se narodil 28. července 1897 v bavorském Ingolstadtu. V mládí chtěl být učitelem. Mezi lety 1910 a 1916 vystudoval mnichovské reálné gymnázium. Do armády, konkrétně do 3. bavorského pěšího pluku, vstoupil 2. června 1916, kde absolvoval důstojnickou školu. Na západní frontu byl poslán 2. července 1917 a 7. ledna 1918 byl raněn u města Lamorville. 10. února 1918 byl povýšen na poručíka a zastával funkci velitele čety. Po konci války zůstal v německé armádě a prodělal například inženýrský a sportovní kurz.  Po různých funkcích na štábech byl 15. listopadu 1943 jmenován v hodnosti plukovníka velitelem 916. granátnického pluku. V červnu 1944 byl velitelem pluku a během dne D byl velitelem německé obrany.  Po zrušení jednotky byl 5. září 1944 přeložen k  290. pěší divizi a 10. ledna 1945 byl přeložen dokonce na OKW. Byl zajat americkými vojsky v květnu 1945 a propuštěn ze zajetí (zajatecký tábor v Bad Alblingu) byl 26. března 1946. Zemřel 4. ledna 1986 ve věku 89 let v Mnichově. Vojenskou knížku si můžete prohlédnout zde.
  • Gefreiter Georg Gradl se narodil 19. června 1925 jako syn sedláka v Dieterskirchenu. Zemřel 6. června 1944 v Normandii. Je pohřben na vojenském hřbitově v La Cambe.
  • Hauptmann Grimme byl v červnu 1944 velitelem druhého praporu.
  • Oberstleutnant Hahn byl velitelem 5. roty 2. praporu v červnu 1944. Během bojů o vesnici Saint Laurent byl raněn a evakuován do zázemí.
  • Leutnant Hermann Heinze se narodil 3. listopadu 1919 v Neuwerku v pohoří Harz. Byl mobilizován 5. září 1939 a přidělen k Infanterie-Ersatz-Bataillon 194. V prosinci 1942 byl odeslán v řadách 321. pěší divize na východní frontu. Po jejím zničení byl, spolu s ostatními přeživšími veterány poslán do Francie, do 352. pěší divize, pod níž spadal i 916. granátnický pluk. Byl přidělen ke štábu pluku. Během bojů v červnu byl jmenován velitelem 5. roty, následně byl raněn při pokusu o zničení amerického tanku Sherman a 6. července 1944 vyznamenán černým Odznakem za zranění. Po uzdravení byl převelen k Grenadier-Ersatz-Bataillon 398, v jejíž řadách byl zajat v březnu 1945.
  • Leutnant Willi Heller byl od června do prosince 1944 velitelem 6. roty 2. praporu. Během bitvy v Ardenách byl jediným veteránem, který zažil spojenecké vylodění v Normandii.
  • Hauptmann König
  • Hautpmann Max Loges byl v červnu 1944 velitelem 4. roty 1. praporu. Předtím byl kulometčíkem v 319, pěší divizi. Byl zraněn 19. července 1944.
  • Gefreiter Hein Severloh
  • Leutnant Rolf Scharnweber se narodil 20. září 1922. Byl držitelem Železného kříže II. třídy a od 15. listopadu 1944 velitelem 13. roty pěchotních děl. Do hodnosti poručíka byl povýšen 1. července 1944.
  • Hauptmann Steneck byl velitelem Stabskompanie v dubnu 1944.
  • Oberstleutnant Wilhelm Vonalt obdržel za chrabrost v boji Německý kříž.  Posléze byl velitelem 1212. pěšího pluku a vojenský velitel města Sigolsheim v Alsasku.
  • Sanitäts-Obergefreiter Heinrich Wismer

5. rota 2. praporu

5. rota byla po celou dobu existence jednotky součástí 2. praporu. Zhruba 50 % vojáků tvořili mladí (17 a 18letí) branci z Dolního Saska, 20 % Němci z dnešního území Polska, 20 % vojáků bylo z právě rozpuštěné Vlasovovy armády a zbylých 10 %, hlavně poddůstojníků a důstojníků, tvořili veteráni z východní fronty.

V červnu 1944 byla dislokována v Saint Laurent sur Mer. Během vylodění spojeneckých sil v Normandii rota přímo bránila pláž Omaha. Prapor byl na konci své existence posílen vojáky ze zrušeného druhého praporu Sicherungs-Regiment 99. Velitelem v červnu 1944 byl nadporučík Hahn, ten byl však kvůli zranění nahrazen poručíkem Heinzem.

Těžké boje se na páté rotě podpsaly opravdu krutě - 9. června z jednotky zbyl (!) pouze velitel (poručík Heinze), jeden poddůstojník, čtyři vojáci a jeden ruský dobrovolník.

Rota (Kompanie) byla rozdělena na čtyři čety (Zug), které se dále dělily na družstva (Gruppe).

Velitelé roty:

  • nadporučík Hahn (? - červen 1944)
  • poručík Heinze (červen - červenec 1944) 
  • poručík Bischoff (? - prosinec 1944 - ?)

Zánik jednotky

Pluk, stejně jako celá 352. pěší divize, byl po bojích s francouzskými jednotkami prohlášen za nebojeschopný dne 28. března 1945 v prostoru pohoří Odenwald (sever Bádenska-Württenberska) a bez náhrady zrušen. V té době již v celé divizi zbývalo pouze 400 vojáků (!). Zbývající vojáci se však stali součástí operační skupiny (Kampfgruppe), která bojovala na jihu Německa. Poslední zbytky této operační skupiny byly zničeny 27. dubna 1945 u vesnice Aasen-Heidenhofen, severozápadně od Kostnice.